**Histeridae** jsou zajímavá a dlouhou dobu téměř nezpracovávána čeleď brouků. Asi proto, že téměř všichni její zástupci žijí pouze tam, kde něco hnije, kvasí, rozkládá se a hlavně smrdí. Ne že by je to bavilo. Ale živí se převážně larvami much a ty jsou na zdechlinách, extrementech a hnijících zbytcích rostlin, v norách, doupatech a hnízdech, také v mraveništích a termitištích, u vos, včel i v kokonech pavouků, pod kůrou stromů a snad ani já nevím, kde ještě. A to o nich vím hodně. Podařilo se mi dát dohromady druhově bohatou a velmi velkou sbírku. Když se mi pak „stářím“ natolik zhoršil zrak, že jsem mohl sbírat tak leda chrousty či raději ještě něco většího a hlavně, když jsem si uvědomil, že doba zapálených amatérů s jejich perokresbami už nestačí v éře digitálních fotoaparátů a supermikroskopů sdělit odborné veřejnosti vše důležité, skončil jsem. Sbírku jsem předal mladému, šikovnému kolegovi panu Lacknerovi ze slovenských Košic, typový materiál jsem dal do Národního muzea a nářadí jsem rozdal. A teď už jen vzpomínám a na vánoce posílám pozdravy svým kolegům a mnohdy i přátelům do mnoha států celého světa. Brouci mi umožnili vidět velký kus světa, poznat mnoho lidí a naučili mě trpělivosti a přesnosti. Bylo to krásných 30 let.