V **prosinci 2006** jsme se po delším váhání a výběru krycího psa rozhodli Alinu připustit. To váhání bylo na místě. Nedovedli jsme si s Jiřinou představit, jak to uděláme. Ono chodit do práce a ošetřovat fenu při porodu a pak štěňata není nic snadného. Ale nakonec jsme to riskli.
Jako otec byl vybrán **Charon Strážce z Tibetu** chovatelky paní Boháčové. Urostlý zlatý chlapík ovešený všemi možnými tituly. A hlavně ani okrajem příbuzný naší Alince. Krytí nebylo bez problému. Alina jako dominantní fena z našeho dvorku se nechtěla Charonovi podvolit, několikrát jej zahnala i na útěk. Ale pak si nechala říct.
Po Novém roce jsme na ultrazvuku už viděli první zárodky. A začala příprava. Porady s chovateli, studium literatury, drby ze sousedství a další ověřené zdroje způsobily, že jsme začali magořit. Tak jsem to utnul a řekli jsme si, že počkáme, jak si poradí příroda. Smontovali jsme porodnu vybavenou tepnou deskou a infralampou, vyvařili jsme prostěradla a potřeby pro krmení, pro sichr jsem připravil vydesinfikované nůžky a obvazy a pak jsme celý systém několikrát zkusmo spustili, abychom zjistili, jak dlouho vše trvá. A už jsme jen čekali, pozorovali Alinku, jak se kulatí, sledovali, jak žere a měřili jí teplotu. **8. února 2007 v 18:15 vše vypuklo**. Byl jsem doma sám, Jiřinka byla ještě v práci. Do půlnoci se narodilo 8 štěňátek, ale jedno bylo mrtvé (už delší dobu). Všechna živá jsem ošetřil, Alinka je vyčistila a ona hned začala sát. Ještě do odpoledne druhého dne probíhaly u Alina stahy a tak večer dostala od veterinářky injekci. Po 20 minutách vrhla ještě jedno štěně, bohužel mrtvé. Asi jsme měli spustit poplach dříve. Nevím.
Ráno dalšího dne jsem Alinu odvezl na rentgen, ale byla v pořádku. V práci jsem si vzal 3 týdny mateřské dovolené, ustlal jsem si v porodnici a začal s péčí. Alinka se o mládež starala vzorně, jen při krmení jsem musel dávat pozor, abych nejmenš pověsil na správné cecíky. Tak začal život tří kluků a 4 holek, nových členů plemene Tibetská doga.