Paul Conyngham nemá vystudovanou biologii. Nemá ani medicínu. Je elektrotechnický inženýr a datový vědec z australského Sydney – a loni na Vánoce dokončil něco, co se dosud nikdy nikomu nepodařilo: navrhl personalizovanou mRNA vakcínu proti rakovině. Pro svoji psí kamarádku Rosie.
Tumor na její tlapě se od té doby zmenšil na čtvrtinu. A vědci, kteří mu pomohli ji vyrobit, teď říkají, že přesně takto může jednou vypadat léčba rakoviny u lidí.
Poznámka: Příběh i úvodní fotka pochází z velké části ze včerejšího článku v jednom z nečtenějších australských deníků The Australian a je doplněný o informace od dalších odborníků, ze sociálních sítí Paula Conynghama a televizního rozhovoru.
Rosie dostala šest měsíců. Majitel to odmítl přijmout.
Rosie je kříženec staffordšírského bullteriéra a shar-peje. Paul Conyngham ji v roce 2019 adoptoval z útulku – fenu, která byla předtím nalezena opuštěná v australském buši. Prošli spolu covidovými lockdowny, rozchodem, těžkými obchodními vyjednáváními i procházkami v lese. „Byla se mnou ve skutečně těžkých chvílích. Dávala bezpodmínečnou lásku. Je to můj nejlepší kámoš,“ říká Conyngham.
V roce 2024 se na jedné ze zadních tlapek Rosie začaly objevovat nádory. Diagnóza: mastocytom – nejčastější kožní nádor psů, který se typicky projevuje jako hrboly nebo uzliny v kůži. Veterináři Conynghamovi řekli, že Rosie má před sebou jeden až šest měsíců.
Conyngham utratil tisíce dolarů za chemoterapii a operace. Nádory se sice trochu zpomalily, ale nezmenšovaly. Klasická medicína narazila na své limity. A tehdy Conyngham sáhl po nástrojích, které zná nejlíp: otevřel ChatGPT.
„Zeptal jsem se ChatGPT, co ještě lze dělat“
Paul Conyngham není žádný amatér, který si hraje s AI. Má za sebou 17 let v oblasti strojového učení a datové analytiky. Spoluzaložil firmu Core Intelligence Technologies a byl ředitelem australské Asociace datové vědy a AI. Ale biologii nikdy nestudoval.
Přesto – nebo právě proto – věděl, jak se ptát. Popsal ChatGPT situaci Rosie: diagnózu, stav nádorů, dosavadní léčbu. Model mu navrhl jako možný směr imunoterapii a nasměroval ho ke genomickému sekvenování nádoru.
„Šel jsem k ChatGPT a navrhl jsem s ním plán,“ popisuje Conyngham. „Prvním krokem bylo oslovit univerzitu a nechat Rosie osekvenovat DNA.“
Logika je elegantně jednoduchá. Z krve Rosie získáte zdravou DNA. Z nádoru získáte DNA rakovinotvorných buněk. Sekvenujete oboje a porovnáte, kde se liší. „Je to jako mít originální motor auta a pak motor po 300 000 kilometrech – můžete porovnat, kde se poškodil,“ vysvětluje Conyngham.
Kontaktoval Ramaciotti Centre for Genomics na Univerzitě Nového Jižního Walesu (UNSW) v Sydney. Profesor Martin Smith, ředitel centra, si na tento kontakt stále pamatuje. „Dostáváme hodně divných dotazů – a tento byl od soukromé osoby, která chtěla osekvenovat svého psa,“ vzpomíná.
Smith byl zpočátku opatrný. Sekvenování DNA je relativně snadné – ale interpretace dat je jiná kapitola. „Obvykle nepodporujeme sekvenování přímo pro spotřebitele, protože zatímco data vygenerovat je pro nás snadné, pracovat s nimi je opravdu těžké a náročné,“ vysvětluje. „Ale Paul řekl: ‚Žádný problém, jsem datový analytik a přijdu na to s pomocí ChatGPT.’“
A přesně to udělal.
AlphaFold, vlastní algoritmy a půl stránky textu, která změnila vše
Conyngham zaplatil za sekvenování 3 000 australských dolarů. To byl teprve začátek práce.
Sekvenční data prohnal sérií datových zpracovacích kroků, aby identifikoval mutace. Pak použil AlphaFold – AI nástroj od Google DeepMind, který předpovídá trojrozměrnou strukturu proteinů. AlphaFold v roce 2024 získal Nobelovu cenu za chemii, a to právě za schopnost řešit problém, na němž biologové zápolili půl století: jak poznat ze sekvence aminokyselin, do jakého tvaru se protein složí. Tvar přitom určuje funkci – a tedy i to, zda protein pomáhá, nebo škodí.
Conyngham použil AlphaFold k tomu, aby zjistil, jaké proteiny kódují mutace v nádorových buňkách Rosie. Pak nasadil vlastní ML algoritmy, aby z nich vybral tzv. neoantigeny – mutované proteiny, které by imunitní systém mohl rozeznat jako cizí a zaútočit na ně.
Výsledek? Půl stránky textu popisující sekvenci mRNA pro vakcínu cílenou přesně na nádory Rosie.
Profesor Smith byl ohromený. „Paul byl neúnavný,“ říká. „Zavolal mi a řekl, že analyzoval data, našel mutace zájmu, použil AlphaFold k nalezení mutovaných proteinů, identifikoval potenciální cíle a přiřadil k nim léky – a jestli mu mohu pomoct najít někoho, kdo by to syntetizoval. Řekl jsem si: ‚To je šílené!‘ Motivovalo mě jeho nadšení.“
Farmaceutická firma řekla ne. Osud zasáhl jinak.
Tým okolo Rosie (Conyngham ho sám tak nazývá) nejprve identifikoval konkrétní imunoterapeutický lék od dosud nejmenované farmaceutické společnosti. Jenže ta odmítla poskytnout přípravek pro tzv. compassionate use – soucitné použití mimo schválené indikace, které se v medicíně povoluje ve výjimečných případech jako poslední možnost.
„Vzalo mi to vítr z plachet,“ přiznává Conyngham. Ale pak přišel rozhovor s Martinem Smithem, který mu zmínil mRNA vakcíny. A Conyngham se začal ptát znovu.
Genomický tým ho odkázal na profesora Pálliho Thordarssona, ředitele prestižního UNSW RNA Institute. Tento islandský vědec, průkopník nanomedicíny, převzal Conynghamovu půlstránkovou formuli a pustil se do práce.
„Za méně než dva měsíce od chvíle, kdy jsme dostali Paulem navrženou sekvenci, jsme ji předali Paulovi a veterináři,“ říká Thordarsson. Výsledkem byl malý nanočásticový balíček – mRNA vakcína přesně šitá na míru nádorům Rosie.
„Toto je první případ, kdy byla personalizovaná vakcína proti rakovině navržena pro psa,“ prohlásil Thordarsson. A dodal klíčovou větu: „Je to demokratizace celého procesu.“
To, co Thordarssona nejvíc fascinovalo, byl samotný fakt, že datový inženýr bez biologického vzdělání dokázal sestavit recept na mRNA. „Spustil algoritmus pro návrh mRNA a poslal nám ho – a my z toho vyrobili nanočástici.“
Sto stránek papírů. Tři měsíce čekání. Nakonec pomohla žena z USA.
Vakcína byla hotová. Ale Conyngham ještě nemohl jednat.
V Austrálii – stejně jako v jiných zemích – nelze jednoduše vyrobit vakcínu a aplikovat ji zvířeti. Je potřeba etické schválení pro provádění experimentálního léčebného pokusu. „Byrokracie byla ve skutečnosti těžší než samotná tvorba vakcíny,“ říká Conyngham. „Tři měsíce jsem každý večer věnoval dvě hodiny psaní stostránkového dokumentu, abych získal australské etické schválení pro pokus na Rosie.“
Osobní poznámka: tohle mohu potvrdit z vlastní zkušenosti – mnozí z vás vědí, že jsem stál za covidu za projektem Corovent, kdy můj tým během několika týdnů vytvořil, otestoval a zahájil výrobu kvalitních a dostupných plicních ventilátorů, na čemž si ve stejné době vylámaly zuby firmy jako Tesla, McLaren či Dyson, přestože na to od svých vlád dostaly miliardy a my ani korunu. Potřebná povolení zabrala pak ale ještě několik měsíců. Více viz třeba Hospodářské noviny (paywall), Lupa či Voice of America.
Záchranu přinesla náhoda z druhého konce světa. Mari Maeda, zakladatelka americké Canine Cancer Alliance (sdružení pro výzkum rakoviny psů), narazila na zprávu o Conynghamově snaze na webu UNSW. Spojila ho s profesorkou Rachel Allavena z Veterinární fakulty Queenslandské univerzity ve venkovském městečku Gatton – která vedla výzkumné programy psí imunoterapie a měla potřebná etická oprávnění.
„Provozuji výzkumné programy rakoviny u psů, kde zkoumáme experimentální imunoterapie – takže jsem měla etické schválení, které by Paulův typ vakcíny pokrylo,“ vysvětluje Allavena.
Vakcína byla přepravena v chladu do gattonské laboratoře. Conyngham nasedl s Rosie do auta a ujel 10 hodin, aby mohla v prosinci 2025 dostat první injekci.
Za měsíc skákala přes plot za králíkem
Výsledky přišly relativně rychle.
Velký nádor na hlezenním kloubu Rosie – velký jako tenisový míček – se za několik týdnů zmenšil přibližně na polovinu. Celkové zmenšení nádorového ložiska dosahuje podle různých zdrojů 50–75 %. Rosie je výrazně pohyblivější a celkově vypadá zdravěji. „Dokonce i lesk srsti – vypadá mnohem šťastněji a zdravěji,“ popisuje profesorka Allavena.
Conyngham to shrnuje prostě: „V prosinci měla nízkou energii, protože nádory ji zatěžovaly. Šest týdnů po léčbě jsem byl v psím parku a ona zahlédla králíka a přeskočila plot, aby ho chytila.“
„Nepodléhám iluzi, že je to vyléčení. Ale věřím, že tato léčba Rosie výrazně prodloužila čas a kvalitu života.“
Profesorka Allavena to potvrzuje jednoduše: „Funguje to. Když se to poprvé stane, je to magické.“
Profesor Smith ze svých neskrýval emoce: „Bylo to jako: Ty vole, ono to fungovalo!“
Jeden nádor se ale nezmenšil. A to je důležitá informace.
Ne všechno je triumfální příběh bez stínů.
Rosie má více nádorů. Jeden – ten na hlezenním kloubu – reagoval výrazně. Jiný nádor na léčbu nereagoval vůbec. Conyngham to nezakrývá a aktivně na tom pracuje: právě nyní sekvenuje DNA tohoto druhého nádoru, aby zjistil, proč je rezistentní.
„Pracujeme na druhé vakcíně zaměřené na nádor, který na první léčbu nereagoval,“ potvrzuje.
Toto je naprosto zásadní kontext pro pochopení příběhu. Nadpisy světových médií křičí „AI vyléčila rakovinu“ – jenže to, co se stalo, je přesnější popsat jinak: jeden motivovaný datový analytik sestavil za pomoci AI nástrojů a týmu vědců experimentální vakcínu pro jednoho konkrétního psa. U jednoho nádoru fungovala výrazně. Jde o případ n = 1, bez kontrolní skupiny, bez zaslepeného hodnocení, bez klinické studie.
Vědci to sami zdůrazňují. David Thomas, zakladatelský ředitel UNSW Centre for Molecular Oncology, který pracuje na podobných mRNA přístupech pro lidské pacienty, ocenil celý počin jako „velmi působivou věc“ a zdůraznil aspekt občanské vědy. Ale nikdo z nich netvrdí, že jde o průlomový důkaz platný pro všechny psy nebo lidi.
Moderna to dělá za miliardy. Paul to udělal za pár tisíc.
A teď přichází část příběhu, která skutečně otevírá velké otázky.
Moderna a Merck v současnosti provádějí klinické studie fáze III s vakcínou mRNA-4157 (nyní přejmenovanou na intismeran autogene). Princip je identický s tím, co udělal Conyngham: sekvenují nádor pacienta, identifikují mutace, navrhují personalizovanou mRNA vakcínu. Studie KEYNOTE-942 v kombinaci s imunoterapií pembrolizumabem prokázala u pacientů s melanomem ve vysokém riziku návratu onemocnění 49% snížení rizika rekurence nebo úmrtí při pětiletém sledování. Jde o jeden z nejslibnějších výsledků v onkologii posledních let.
Předpokládaná cena pro pacienta po schválení? Odhadem 100 000 až 300 000 dolarů. Schválení regulačními orgány se očekává kolem roku 2027–2030.
Conyngham to celé udělal – se psem, a tedy v méně přísném regulačním prostředí – za 3 000 dolarů na sekvenování, bezplatné AI nástroje (ChatGPT, AlphaFold) a přístup k univerzitní laboratoři.
Tohle je ta skutečně znepokojivá a vzrušující otázka zároveň: technologie na personalizovanou protirakovinnou vakcínu dnes existuje a je dostupná. Klíčovou překážkou nejsou peníze ani věda. Je to regulatorní systém a přístup k laboratořím.
Co AI skutečně udělala (a co ne)
Je důležité být v tom upřímní, protože to se v médiích trochu ztrácí.
ChatGPT v tomto příběhu nehrál roli geniálního vědce. Sloužil jako výzkumný asistent – pomohl Conynghamovi zorientovat se v odborné literatuře, naplánovat postup, pochopit genomická data a iterovat na návrhu vakcíny. Je to přesně to, k čemu jsou jazykové modely skvělé: rychlá syntéza znalostí z velkého množství literatury, pomoc s plánováním složitého procesu, vysvětlení konceptů, které člověk nezná.
AlphaFold byl zásadní pro pochopení, co konkrétní mutace dělají na úrovni proteinové struktury – to by Conyngham bez tohoto nástroje nedokázal sám ani za celé měsíce.
Vlastní ML algoritmy Conyngham použil pro výběr neoantigenů – k tomu využil svoji 17letou expertízu v datové vědě.
Ale bez profesora Thordarssona a jeho týmu, kteří vakcínu fyzicky vyrobili, by nebyla žádná vakcína. Bez profesorky Allaveny, která ji aplikovala, by nebyla žádná léčba. Bez profesora Smithe, který sice pochyboval, ale nakonec dal šanci, by nebylo sekvenování. AI příslovečně „stiskla startovací výstřel“ – ale závod skutečně běželi lidé.
Jak to popsal Thordarsson ve svém příspěvku na síti X: „Průnik RNA technologie, genomiky a AI představuje příležitost změnit způsob, jakým děláme medicínu, a zpřístupnit ji spravedlivěji.“
Co to znamená do budoucna – a proč je to důležité i pro nás
Příběh Rosie je zároveň příběhem o dostupnosti. A to je asi nejpodstatnější věc.
Personalizovaná protirakovinná medicína – kde léčba vychází z konkrétní genetické mapy nádoru konkrétního pacienta – je medicínský Svatý grál posledních desetiletí. Je to přesný opak přístupu „jedno řešení pro všechny“, který v onkologii dominuje dnes.
Problémem bylo vždy to, že tento přístup vyžadoval obrovské prostředky: roky výzkumu, miliardy dolarů, armádu specialistů. Conynghamův příběh ukazuje, že alespoň ověření konceptu tohoto přístupu lze dnes sestavit za několik měsíců s volně dostupnými nástroji a přístupem k univerzitní infrastruktuře.
Samozřejmě: přeskočit od „fungovalo to u jednoho psa“ ke „standardizovaná léčba pro tisíce lidských pacientů“ je skok přes obrovské hory klinických studií, regulačních řízení a výrobních kapacit. Tohle Conyngham sám zdůrazňuje.
Ale ty hory se smrskávají. Rychleji než kdykoli předtím.
Pro českou perspektivu: i u nás existují výzkumná pracoviště pracující na podobných tématech – genomika, nanomedicína, RNA technologie, například na BIOCEV nebo ÚOCHB. Přístup k experimentální léčbě pro individuální pacienty však naráží na stejné regulatorní bariéry jako kdekoliv jinde v EU. Na druhé straně – připravovaný European Health Data Space a nová evropská legislativa v oblasti personalizované medicíny tyto bariéry postupně snižují.
A mezitím Paul Conyngham zveřejnil na síti X formulář pro lidi, kteří by se chtěli zapojit do dalšího výzkumu. V prvních hodinách po zveřejnění příběhu ho sdílel mimo jiné Greg Brockman, spoluzakladatel OpenAI. Na sociálních sítích příběh explodoval.
Rosie je stále naživu. A to samo o sobě něco znamená.
V Sydney je večer. Rosie odpočívá a vypadá – aspoň podle fotek, které Conyngham sdílí na síti X – jako šťastný, energický pes.
To, co se stalo, nebude v učebnicích jako definitivní průlom. Jedna zkušenost na jednom psovi bez kontrolní skupiny průlomem být nemůže. Ale je to důkaz konceptu: že zasvěcený odborník z jiného oboru, vyzbrojený AI nástroji a vytrvalostí, může navrhnout personalizovanou léčbu, která funguje – a to v časovém horizontu měsíců, ne let.
A možná nejdůležitější zpráva ze Sydney zní takto: největší překážkou na cestě k personalizované medicíně dnes není věda. Jsou to papíry. A i to je oblast, kde nám AI může výrazně pomoci – nejen se samotnou tvorbou potřebné dokumentace, ale i její kontrole. Jistá míra byrokracie je skvělá, pokud chrání zdraví a životy. Pakliže by ale měla životy ohrožovat, bude se muset změnit. A to rychle.
Zdroje: The Australian – Rescue dog Rosie’s cancer shrinks after world-first mRNA vaccine (Natasha Bita, 13. března 2026), Awesome Agents – AI-Designed mRNA Vaccine Shrinks Dog’s Cancer Tumor, Cancer Health – Personalized mRNA Vaccine Reduces Melanoma Relapse at 5 Years, Paul Conyngham na X, PMC – Next-Generation mRNA Vaccines in Melanoma